Sloupek ministra Národní rady prosinec 2015

Drazí bratři a sestry,

ze srdce Vás zdravím na začátku adventu.

Mnohem naléhavěji zní v tomto čase náš františkánský pozdrav: Pokoj a dobro! Názorová různost na migraci, pomoc uprchlíkům, vážné obavy z terorismu - to jsou aktuální témata rozhovorů napříč Evropou. My sekulární františkáni bychom při tom všem měli myslet na to, abychom byli nástroji Pánova pokoje, abychom přinášeli lásku tam, kde je nenávist. S dojetím jsem četla na facebooku vzkaz francouzského žurnalisty Antoina Leirise, jehož žena Helene se stala obětí terorismu v pařížském klubu Bataclan. Antoine píše čtvrtý den po teroristických atentátech v Paříži:

 „V pátek večer jste ukradli život výjimečné bytosti, lásce mého života, matce mého syna, avšak nedočkáte se mé nenávisti. Nevím, kdo jste, a já to nechci vědět – jste mrtvé duše. Jestliže nás tento Bůh, pro kterého tak slepě zabíjíte, stvořil k svému vlastnímu obrazu, pak každá kulka v těle mé ženy byla ránou v jeho srdci. Takže ne, nedávám vám dar své nenávisti. Žádáte o to, ale odpovědět na nenávist hněvem by znamenalo upadnout do stejné nevědomosti, která z vás udělala to, co jste. Chcete, abych se bál? Díval se na své krajany s nedůvěrou? Abych obětoval svou svobodu pro bezpečnost? Prohráli jste. Stejný hráč, stejná hra. Viděl jsem ji dnes ráno. Konečně, po mnoha nocích a dnech čekání. Byla stejně krásná, jako když odešla v pátek večer, stejně krásná, jako když jsem se do ní před dvanácti lety bláznivě zamiloval. Samozřejmě jsem zničen žalem, připouštím vám toto malé vítězství. Ale bude to jen krátkodobý smutek. Vím, že ona nás bude provázet každý den a že se shledáme v ráji svobodných duší, do kterého nikdy nebudete mít přístup. Jsme dva, můj syn a já. Ale jsme silnější než všechny armády světa.  Nemám víc času, abych jej plýtval s vámi, musím jít za Melvinem, který se probouzí z odpoledního spánku. Je mu sotva sedmnáct měsíců. Sní si svačinu jako jakýkoliv jiný den a pak si budeme hrát jako vždycky, a po celý svůj život bude pro vás tento malý chlapec hrozbou kvůli tomu, že je šťastný a svobodný. Protože ne, ani jeho nenávisti se nedočkáte.“

Dovolte mně nyní ohlédnout se za uplynulým formačním seminářem. Mimo jiné jsme mluvili o tom, že musíme pochopit mnohem hlouběji, co naše profese ve skutečnosti znamená. Náš generální ministr bratr Tibor Kauser nám ukazuje na jedno hledisko: „Profes znamená ochotu sloužit našim sestrám a bratřím. V G.K. 30.1. se píše: (Všichni) Bratři a sestry jsou spoluodpovědní za život bratrského společenství, ke kterému patří, i za život SFŘ jako organické jednoty všech bratrských společenství rozptýlených po světě.“ Na tomto místě ze srdce děkuji těm, kdo pochopili potřebu spolupráce a věrně slouží jak v MBS tak celému národnímu společenství bratří a sester. V redakci Zpravodaje dále pokračují ve službě sestra Věra Eliášková z MBS Praha P.M.Sněžná, bratr František Chlouba z MBS Liberec a bratr Jakub Fejk z MBS Praha sv. Josef. K naší velké radosti přijali pozvání do tohoto týmu další bratři.

Uplynulý formační seminář splnil naše očekávání. Do evangelizačního týmu se přihlásilo šest nových členů z různých MBS v ČR. Sestra Marie Hustáková z MBS Brno Husovice bude zastupovat náš řád na poli Pastorace povolání v ČR. Maruško, gratuluji Ti touto cestou ke složení profese. Gratuluji také Vám, bratři a sestry, kteří jste v nedávné době složili slib a přeji Vám jménem národní rady radostný a naplněný život se sv. Františkem, plnost Kristovy lásky a milosti a stálou přímluvu a ochranu Panny Marie!

Věřím, že i ostatní týmy služebníků se začnou pomalu utvářet a pracovat. Stále je kdokoliv z Vás potřebný a vítaný do kteréhokoliv z týmů - stačí nás kontaktovat a přihlásit se. Animátoři ze všech týmů se jednou ročně koncem srpna setkají s národní radou a s duchovními asistenty, kteří budou moci za námi přijet.

Lednový seminář zaměřujeme na směřování a priority SFŘ. Prosím Vás, ministři, o plnou účast! Můžete přijet i dva z jednoho společenství. Pokud nebudete moci přijet osobně ani nikdo z Vaší rady, pošlete za sebe zástupce, který Vám potom osobně předá informace. Muzikanti, vezměte s sebou, prosím, hudební nástroj.

Závěrem Vás chci povzbudit k sepsání svědectví o Vaší františkánské cestě nebo také příběhu bratra či sestry z Vašeho okolí, který by druhé mohl potěšit a povzbudit. Může to být i vzpomínkový příběh těch, kteří již nejsou mezi námi. V uplynulých letech mé služby v národní radě jsem se snažila během bratrských návštěv ve společenstvích dát povzbuzení k sepsání takových příběhů, mnohé krásné jsem od Vás slyšela a děkuji Vám za to. První napsané františkánské svědectví jsem dostala poštou krátce po letošní národní volební kapitule od jedné drahé sestry z Brna. Dá-li Pán, vydáme v budoucnu jakýsi sborník svědectví sekulárních františkánů v ČR.

Požehnaný advent a milostiplnou dobu vánoční Vám ze srdce přeje

Vaše sestra Hanka Brigita